Karma, pane Jaroslave Kovando. Znám Vás dlouho, pocházíte z mého rodného kraje, Kyjovska, jste malíř, básník, spisovatel, ale i pedagog. Učil jste našeho vnuka Petra v Komenského škole ve Zlíně vnímat výtvarné umění a vyjadřovat své pocity prostřednictvím něho. Díky za dobré základy, které jste do něj vložil. Dnes je Petr úspěšným architektem.

A co se týká demonstrace v Praze na Václaváku 3. září t.r. a opakování se některých řečníků v jejich projevech, máte pravdu, sledovala jsem to na internetu. Někteří hovořili k věci, kritizovali vládu za toto, co si kritiku opravdu zaslouží - například za její nečinnost týkající se energetické krize a inflace, ale i v jejich málem fandění válce na Ukrajině. Ta stále trvá, a nezdá se, že by měla vést ke konci.

Jsem pacifistka a netajím se tím, i když mi to zde někteří mají za zlé. Zrovna je jako Vy jsem jako dítě dusný protektorát a válku zažila a nikdy mi nevymizí z paměti. Fronta a boje se v naší vesnici N... odehrávaly po dobu nejméně dvou týdnů, zahynulo při nich 53 ruských vojáků a 7 vesničanů. (Kolik německých vojáků nevím). Mezi nimi i moje jedenáctiletá kamarádka ze sousedství, kterou roztrhal granát. Přinesli ji domů v plachtě zemřít. Vzpomínám si jak davy lidí stály před domem nešťastné dívenky modlili se za její život. Zemřela. Měla jsem osm let, byl to pro mne tenkrát šok, psychicky jsem to nezvládala... Nikdy na to nezapomenu.

Proto tvrdím, že všecko na světě je lepší než válka, všichni by se měli snažit o to, aby co nejdřív skončila. A hlavně politici ... Neměli by ji podporovat dodávání zbraní - a to ze všech stran. Nakonec musí stejně dojít ke smíru - ale čím trvá déle, tím stojí více lidských životů. Jsem za to zde kritizována, ale je mi to lhostejné. Ten, kdo do jednou válku zažil, to chápe. Pane Kovando, děkuji za Váš blog a srdečně Vás zdravím ze Zlína.